Duben 2010

Diplomky pro SBéčka

24. dubna 2010 v 21:03 | monty
etz
ez
ze
zer
ze
re


Znáte TARBÍKA?

22. dubna 2010 v 9:36 | monty
Znáte tarbíky? Tihle podivní tvorečci připomínající miniaturní klokany se skvěle hodí i do terária.

Tarbíci egyptští žijí na severu Afriky a na Arabském poloostrově. Protože se jedná o dost drsné prostředí, zvládají tihle sympatičtí hlodavci obrovská vedra i výjimečný chlad. V jejich rodných pouštích se teploty pohybují mezi plus padesáti a mínus patnácti stupni, takže naše mírné podmínky jim připadají jako ráj.

Co je to tarbík?

Tarbík je drobný hlodavec (10-15 centimetrů) dokonale přizpůsobený životu na poušti. Má extrémně dlouhé zadní nohy, které připomínají klokana. Díky nim umí skvěle skákat - jediným skokem překoná vzdálenost až jednoho metru. Dalším charakteristickým rysem tarbíka je jeho ocas. Měří až dvacet centimetrů a slouží mu jako kormidlo. Na poušti se živí rostlinnou potravou, například semeny, kořínky a cibulkami. Roztomilá jsou zejména jejich mláďata, už od narození mají obrovské uši, takže vypadají jako malí mimozemšťané.

Tarbík egyptský
Foto: flickr.com

U chovu tarbíka je nejtěžší ho vůbec sehnat. V chovatelských obchodech ho seženete jen výjimečně, takže nezbývá než pátrat přes internet nebo na chovatelských burzách. Jinak se dožívá nejméně pěti let. Párek seženete za cenu kolem 1200 korun. Dostanete za ni zvíře, které se dá poměrně snadno ochočit a udělá vám velkou radost. Jedná se sice o převážně nočního tvora, ale často z doupěte vyráží ven i přes den.



Terárium

Protože se jedná o čilé zvíře, potřebuje větší terárium než byste čekali. Párek potřebuje nejméně metr dvacet na délku a určitě kolem metru na výšku. Jinak se bude hlodavec při skákání tlouct hlavou o sklo. Větší hejno už potřebuje prostor o rozměrech dva metry krát metr. Ideální teplota pro tarbíka je 30 stupňů přes den a pokojová teplota v noci, ale daří se mu i bez umělého vyhřívání. Na dno nasypejte nejméně pěticentimetrovou vrstvu písku, v ideálním případě pravého pouštního, ale může se použít i klasický říční.

Tarbík je tvor opatrný. Když na něj zaútočí nepřítel, rychlými skoky mizí v úkrytu. Aby se cítil dobře i u vás, měli byste mu do domova nějaký vybudovat. Vhodné jsou kameny nebo něco podobně tvrdého, aby je hlodavci neohlodali. Chovatelé doporučují domečky ve stylu "iglú" se dvěma vchody a odnímatelnou střechou, které jsou praktické při kontrole. Terárium můžete doplňovat živými rostlinami, ale smiřte se s tím, že moc dlouho nevydrží - tarbíčí zoubky s nimi udělají krátký proces. Naopak se hodí seno, které hlodavci využívají na výstelku hnízda.

Jak se vaří u tarbíků

Hlodavci bývají býložraví a ani tarbík není výjimkou. Chutná mu slunečnice, proso, ječmen i další obilniny. Občas můžete stravu obohatit sušeným ovocem. Velice tarbíkům chutná i čerstvá zelenina, oblíbenou pochoutkou jsou i špenátová semínka a cibulky. Samozřejmostí je miska čerstvé vody. Vody však nepotřebují moc, na její nedostatek jsou z pouště zvyklí.

králík a ostatní zvířátka(jak se k sobě hodí)

22. dubna 2010 v 9:26 | monty
Králíci a psi
Nikdy je nenechávejte spolu bez dozoru. Přeci jen králík je přirozená kořist pro psa. I pes, který za Vaší přítomnosti s králíkem dobře vychází by mu mohl za Vašimi zády ublížit a to za to přeci nestojí. Jestliže Váš pes králíka bere jako soka a nikdy ho nepřijal za člena rodiny, ujistěte se, že klec je vždy dobře zabezpečena, aby nedošlo k neštěstí.
Králíci a kočky  
                                                                 
Některé kočky vycházejí velmi dobře s králíky, ale mějte vždy na paměti, že kočka by dokázala zabít i většího králíka, než je ona sama. Je lepší je nechávat si je hrát pod dozorem. (našim kočkám například králíci přijdou jako velmi zajímavé objekty k pozorování, ale nikdy jim neublížili)
Králíci a morčata
Je spousta lidí, kteří chovají v jedné kleci společně králíka a morče. Jestliže se oba akceptují, jsou na sebe zvyklí od mlada, mohou spolu žít. Víc než v soužití může nastat problém se stavou. Každé zvíře má trošku jiné potřeby a návyky. Morčata mají vysoký nárok na vitamín C, který když nemá, nastanou zdravotní problémy. Vitamín C králíkovi neublíží, ale nedostatek by mohl morčeti ublížit. Morčata potřebují celý den něco okusovat a žmoulat, může se stát, že budou ničit Vašemu králíkovi kožich, dá se to mu předejít, že bude mít dostatek sena, které bude chroupat.
Králíci a ostatní hlodavci                  
Králík by neměl žít v kleci s drobnými hlodavci. Jsou příliš malí. Větší hlodavci jako potkani a činčily mohou být jejich dobrými společníky a kamarády na hraní, zvláště když je králík mladý.
Králíci a fretky
Ti by se měli držet vždy odděleně. Fretka je příliš velká šelma, než aby se mohla s králíkem kamarádit.
                                                                  

zakrslý králík

22. dubna 2010 v 9:23 | monty
Králík není hlodavec 
Králík má sice dlouhé hlodáky, které dorůstají - ale už delší dobu ho odborníci (stejně jako zajíce) řadí k zajícovitým (Lagomorpha). Jako hlavní důvod se uvádí, že v horní čelisti nemají dva, ale čtyři hlodáky.
Pořizujeme králíka
Kolik?
Králíci jsou od přírody společenská zvířata. Jednotlivého králíka můžete chovat jen tehdy, když mu budete věnovat dostatek času. Denně stačí hodina, abyste se postarali o nejnutnější potřeby svého ušáka. Pokud nemáte dostatek času, nemusíte se chovu králíka vzdávat, ale opatřte si dva. Nevhodné je si pořídit dva samečky, kteří budou v dospělosti nesnášenliví. Pořídíte-li si párek, můžete očekávat pravidelné přírůstky a nebo dát samečka vykastrovat. Nejvhodnější jsou dvě samičky, ani nemusí být ze stejného vrhu, vhodné je, když jsou přibližně stejně staré a začnete je zabydlovat na stejno. Ve svém chovu používám výběhy, kde se střídají dospělé samice v různých intervalech a jejich soužití je bez problémů.
Kde?
Nejvhodnější je si mazlíčka pořídit přímo u chovatele. Máte možnost vidět z jakého prostředí králík pochází, poradit se čím bylo mládě krmeno a na co bylo zvyklé (můžete postupně přejít na jinou stravu - ale pozor, náhlá změna krmiva může způsobit velké problémy), vidět rodiče a tím si udělat představu, jak velký bude v dospělosti. Je dost lidí, kteří si myslí, že když si koupí zakrslého králíčka, který se ve stáří 6 týdnů vejde do dlaně, takový už zůstane. Ale tak jako štěně i toho nejtrpasličejšího plemene psa pár centimetrů vyroste, tak i zakrslý králík vyroste do své dospělé velikosti. Ovšem to neznamená, že Vám z poctivého zakrslíka vyroste dvoukilový obr - nebavím se o zakrslých beranech, kteří naopak běžně ty 2kg mají, ale 2,5kg už je i na ně příliš. I když budete králíka překrmovat, bude nanejvýš tlustý, ale ne velký. Velikost je dána geneticky a ta se vždy dědí po rodičích.
Pokud se jedná o poctivého chovatele, který se za svůj chov nestydí, naopak je na něj pyšný, nebude před Vámi nic skrývat, ukáže Vám chovné zařízení i rodiče (bohužel jsou i tací chovatelé, kteří pořádně nevědí, ke komu  mládě patří).  Při odběru Vám na 100% řekne pohlaví mláděte. Chovatel, který nepozná na králíkovi, který je 6-8 týdnů starý, je špatný chovatel (pohlaví poznám u mláďat 3 týdny starých, občas se vyskytne jedinec, u kterého váhám, zde se pohlaví potvrdí maximálně do týdne). Na chovatele se můžete vždy zpětně obrátit se svými problémy, když potřebujete s čímkoliv poradit, nikdy Vás neodbyde, když bude vědět,  rád poradí - jedná se přeci o "jeho děti".
Vždy nakupujte jen zdravé zvíře, které má jiskru v oku, je čilé, veselé, mělo by se chovat přirozeně, nemělo by být ani moc vystrašené (což ale není známka nemoci, pouze se od toho může odvíjet bojácnější povaha). Mláďata, která jsou v každodenním kontaktu s chovatelem se po rozkoukání chovají zvědavě. Musí mít čistý čumáček, oči bez jakékoliv známky výtoku, zadeček také čistý, neulepený, to samé ouška. Srst by měla vypadat zdravě, miminkovsky, jakákoliv chybějící srst naznačuje, že něco není v pořádku. I králíci bohužel mohou mít parazity.
Je pro mě králík vhodný?
Než si pořídíte králíka, zvažte, je-li pro Vás opravdu vhodný.
- zdravý králík se dožívá minimálně 6ti let, často i více. Chcete opravdu mazlíčka, který bude žít tak dlouho? Jste ochotni mu poskytnout odpovídající péči a to i když už nebude to roztomilé mláďátko?
- jestliže pořizujete králíka pro své děti, jste ochotni se o něj starat po zbytek života, až o něj dítě ztratí zájem a přestane ho bavit? Nezapomeňte, že králík si na Vás zvykne a bude Vás mít rád, není to hračka, je živý a má pocity.
- máte dostatek peněz, zajistit mu vhodné bydlení, krmení a potřebnou veterinární péči?
- je potřeba zajistit místnost, kde se bude králík pohybovat, rádi všechno okusují, je potřeba dát pozor hlavně na kabely, aby nedošlo k úrazu, dále pozor na jedovaté rostliny (seznam naleznete níže).
- máte dostatek času? Králíci potřebují Váš čas na každodenní péči: krmení, čištění klece. Potřebují i spoustu času, aby se zabavili, budou po Vás vyžadovat, aby jste si s nimi hráli, jsou velmi společenští.
Jak poznám skutečného zakrslíka? 
Je dobré si pořádně promyslet, co od králíka očekáváte. Jestli ho chcete opravdu jen jako domácího mazlíčka pro radost a nebo jestli s ním plánujete chodit na výstavy a případně se věnovat dalšímu chovu.
Pro domácí potěšení stačí netetovaný králík bez rodokmenu, může to být nečistokrevný kříženec nebo čistokrevný králík s nějakou vadou na kráse, který se nehodí pro další chov a výstavy. Ale pozor! Nečistokrevná zvířata nemají ustálené zbarvení a často u nich dochází k velkým výkyvům jak ve velikosti, tak v proporcích. Nevýhodou je neodpovídající vzhled (dobře viditelný krk, dlouhé uši, protažené čumáky) a nikdy nemůžete vědět jak vyrostou. Tito králíci sice nejsou "praví zakrslíci", jsou však stejně milí a roztomilí.
Čistokrevná zvířata se mohou vyskytovat ve značném počtu barevných rázů, které upevnila čistokrevná plemenitba. Všeobecně se dá říct, že všechna plemena velkých králíků se vyskytují i v zakrslé formě. Ale v některých případech se jedná o zvířata vzácná na našem trhu.
Ideální hmotnosti zakrslých králíků:
zakrslý králík barevný: 1 - 1,25 kg, váha pod 0,8 kg a nad 1,5 kg je nepřípustná.
zakrslý strakáč: 1,4 - 1,6 kg, váha pod 1kg a nad 1,8 kg je nepřípustná
zakrslý rexi a zakrslý liščí: 1,2 - 1,4 kg, váha pod 0,8 kg a nad 1,6 kg je nepřípustná
zakrslý beran: 1,5 - 1,75 kg, váha pod 0,9 kg a nad 2 kg je nepřípustná
Délka uší by měla být 5 - 5,5cm (přičemž uši kratší než 4cm a delší než 7 cm jsou nepřípustné) u beranů je rozpětí uší (měřeno od jednoho konce plácačky přes hlavu na druhý konec plácačky) 22 - 28 cm (uši kratší než 21 cm a delší než 28cm jsou nepřípustné).
Z tohoto krátkého přehledu je jasně vidět, že neznamená, čím menší králík s co nejmenšími uši, tím je víc zakrslý a lepší.
Samec nebo samice?
O tom zda je králík krotký, nerozhoduje jen jeho pohlaví, ale především povaha. V případě, že si pořídíte jedno zvíře, není vůbec důležité, zda je to sameček nebo samička. Od nevhodného značkování samečků pomůže kastrace. Ale ne každý králík značkuje, zejména když žije o samotě a člověk se svým zvířetem dostatečně zabývá. Mě osobně přijdou samečkové klidnější, hodnější, samice jsou více temperamentní.
Kupujeme jen zdravé zvíře 
tdj
Váš nový přírůstek by měl být v prvé řadě zdravý. Jeho srst musí být pružná a bez parazitů a stroupků, nesmí mít holá místa. Výtok z nosu nebo očí je podezřelý a zvířata s průjmem také. Zvíře by mělo být v dobré kondici, ani hubené, ani tlusté a mělo by působit živým dojmem.
CO POTŘEBUJEME?
Bydlení 
Nejvhodnější ubykací pro králíky jsou klece. V současné době je na trhu velký výběr různých klecí. Chcete-li si vybrat dobře, přihlédněte k následujícím vlastnostem.
Vždy platí, radši větší než menší. I když budete dopřávat svému mazlíčkovi volný pohyb, neměla by být jeho klec příliš malá. Základní pravidlo pro nejmenší klec platí, že by se králík podél kratší strany měl pořádně natáhnout a delší strana má být dvakrát tak dlouhá. Výška musí být taková, aby králík mohl pohodlně panáčkovat. Protože si většinou kupujete mládě, u kterého si nedokážete představit jak bude velké v dospělosti, měly by být minimální rozměry (!!!) klece 80 x 40 x 40 cm - to jsou rozměry vhodné pro opravdu malé zakrslé králíky jako jsou hermelíni a zakrslí barevní, kteří váží v dospělosti do 1,2kg. Výhodné je, když podlahová vana má vyšší stěny (alespoň 10cm), podestýlka potom tolik nevypadává a nebudete mít všude nepořádek a bobky. Přece jen si králík občas zahrabe, může se něčeho leknout a vystartovat, tak ať nemusíte každou chvíli vysávat, z čehož by jste vy ani králík neměli zrovna radost. Nepořádku úplně předejdete celoplastikovou klecí tzv. plastboxem, kde je mřížoví jen na vrchní straně, akorát si u tohoto boxu dejte pozor na špatnou cirkulaci čerstvého vzduchu, nesmí nikdy stát na sluníčku, mohlo by dojít k přehřátí.
Praktické jsou klece, které mají jak přední dvířka (když králík běhá venku a chce si skočit dovnitř vykonat potřebu nebo se napít a najíst), tak otevírání shora - pro pohodlné čištění. Také jsou šikovné jesličky na seno, lepší jsou ty co se dají připevnit zvenku (plastové), nezabírají místo uvnitř klece (dají se samostatně dokoupit, někdy jsou součástí výbavy klece).





















Podestýlka
Na podlahu klece můžete dát vrstvu podestýlky z hoblin (nikdy nepoužívejte piliny, jsou prašné a králíkovi by způsobily dýchací problémy), velmi dobrá je i sláma, můžete použít i různé prodávané podestýlky pro domácí zvířata. Většina králíků je čistotná a vybere si roh klece, kam bude chodit na záchod. Tam mu umístíme misku s dobře sajícím materiálem, která se nám bude dobře vyjímat a čistit.
Nám se nejvíce osvědčily lisované piliny - granulky jako např. Jonáš a Cat´s Best Universal. Ty se po nasáknutí močí rozpadnou a dají se lehce vybrat (třeba lopatkou do kočičích wc), dosypete zas jen část suchých granulek. Výhodou je stálá čistota a sucho v kleci, snadná výměna.



Na trhu jsou ještě kukuřčná vřetena (hrubá a jemná), která jsme také vyzkoušeli, ale měli menší nasákavost. Na první pohled vypadá podestýlka suchá, ale moč se do ní tolik nenasákne a stojí na dně klece, takže i čištění bylo mnohem náročnější.
Pokud máte opravdu čistotného králíka, který chodí na záchůdek, můžete mu na dno klece dát kobereček a do záchůdku podestýlku (možno i klasický kamínky - kočkolit - pro kočky, jen pozor na ty velmi prašné, králík má citlivý nosánek).


Výbava
Domečky do klecí nejsou nutné, králík si vystačí se silnější vrstvou slámy nebo sena, ale když už domeček bude mít, určitě jím nepohrdne, bude se zde cítit bezpečněji.
Na klec je dobré umístit jesle, kam budete vkládat čerstvé seno. Není vhodné ho nechat volně ležet, protože se může znečistit a králík by mohl mít zažívací potíže. Na krmivo je nejlepší miska z těžkého porcelánu nebo kameniny, do níž budete sypat zrní. Misky z plastu nejsou vhodné, protože je králíci snadno převrátí a mohou je okusovat a úlomky mohou spolknout. Misky plechové jsou vhodné jen v případě, že se dají umístit na mřížoví klece, aby je králík nemohl převrátit - nejlepší jsou šroubovací do mřížoví. Dále je nutná voda. Nejvhodnější jsou napáječky, kde je voda stále čistá a po ruce a králíci se z nich bez problémů naučí pít i když na ně nebyli zvyklí. Osvědčily se nám klasické "kuličkové" napáječky, u některých druhů, které fungují třeba na stlačení můžou nastat problémy, že to králík nepochopí. Vodu můžete dát i do misek, ale budete jí muset i několikrát za den měnit, aby byla stále čistá.
Doplňková výbava
Přepravka - tu budete potřebovat při návštěvě veterináře (takže minimálně 2x ročně na očkování) nebo když budete chtít s králíkem kamkoliv cestovat. Dobré jsou plastové přepravky pro kočky, které můžete vystlat podestýlkou, nebo látkou. Na dvířka jde upevnit napáječka. Jsou dobře omyvatelné, lehké a praktické.






Nůžky - kleště na drápky - ti co se neodvažují stříhat drápky sami je nebudou potřebovat. Ale myslím, že to každý s troškou zručnosti a trpělivosti zvládne. Používám kočičí nůžky, drápky se po nich netřepí, stříhání je rychlé a přesné.

Kartáče a hřebeny - vhodné jsou různé psí a kočičí, na liščí králíky používám i kartáč na pudlíky, který krásně vyčesává.

Krmení 
Hlavní předpoklad k uchování zdraví je přiměřená výživa, která nespočívá jen ve správném množství, ale i ve správné směsi krmiv. Pro králíka je přirozené neustálé požírání malého množství potravy, proto by měl mít králík neustále k dispozici základní krmení (směs zrní nebo pelety), suché krmení (seno) a čerstvou pitnou vodu. Vhodnější je podávat několikrát za den čerstvou porci krmení. Zelené krmení má různou stravitelnost, ale doporučuji dávat jen velmi malou porci, protože zakrslí králíci jsou velmi citliví. Veškeré krmení pro králíky je běžně dostupné v obchodech, jako základní krmení slouží hotová krmná směs, která se skládá z různých druhů obilovin a pelet (zelené slisované válečky - obsahují mimo jiné vitamíny, minerály a stopové prvky). V současné době velký výběr krmiv určených přímo pro zakrslé králíky, proto jim nekupujte směsi pro morčata a drobné hlodavce, mají odlišné složení, které králíkům nemusí chutnat a ani prospívat. Další důležitou složkou králičí potravy je seno, tzv. objemové krmivo, které vyplní zažívací trakt, který pak správně funguje. Důležité je aby uskladněné seno bylo vždy suché, umístěné ve vzdušném prostoru, aby neplesnivělo. I seno koupíte v menších dávkách v obchodech. Další doplňkové krmivo, které slouží k zábavě je stejně důležité jako základní krmení. Velmi dobrý je tvrdý chléb, o který si mohou obrušovat hlodáky, aby jim nepřerůstali. Dalšími pochoutkami mohou být ovesné vločky, kukuřičné vločky, svatojánský chléb a další prodávané pamlsky určené pro králíky.

































křečíci a křečci

22. dubna 2010 v 9:09


KŘEČCI A KŘEČÍCI

Křeček polní má zcela netypické zbarvení, tmavé bříško a světlejší hřbet.Patří k hlodavcům, kteří žijí především pod zemí, ale i ve stromových dutinách nebo přímo na stromech. Celkem je známo třináct rodů a pětadvacet druhů. Někteří zástupci jako například křeček zlatý či křečík džungarský patří k oblíbeným domácím mazlíčkům.
Nejrozšířenější a nejznámější je křeček polní (Cricetus cricetus). Prostředí, v němž žije, je velmi různorodé. Dává přednost písčitým či hlinitým půdám, kde si bez problémů může vyhrabat hluboké nory a chodby, ale najdeme ho i v travnatých krajinách, polích a pahorkatinách. Miluje vojtěškové porosty.
Je to dost velké zvíře, dorůstá délky pětadvacet až pětatřicet centimetrů. Vypadá dobromyslně, ale v případě napadení se tvrdě brání a zaútočí i na člověka.
Většinu času tráví křeček polní pod zemí, kde si vyhrabává složitý systém nor, chodeb a komor. Některé obytné prostory mu slouží na léto, jiné na zimu, některé ke spaní, další k ukládání zásob. Obvykle k nim vede až osm vchodů. Ložnice určené k zimnímu spánku bývají více než dva, někdy až tři metry pod zemí. V blízkosti ložnice je vždy zásobárna potravy. Během zimního spánku klesá tělesná teplota křečka polního až na 4 stupně Celsia, ale poměrně často se budí, aby se posilnil z nashromážděných zásob.
Základ potravy tvoří tráva, jetel, vojtěška, obilí, ale také fazole a čočka. Konzumuje nejen jejich semena, která si nosí do skladišť, ale i květy, listy a hlízy. Stravu si zpestřuje různými druhy hmyzu, malými ještěrkami a ptačími mláďaty, zejména skřivana polního.
Zásoby na zimu shromažďuje (křečkuje) během podzimu. Tlapami si do lícních toreb pěchuje obilí, luštěniny a hlízy, které pak v komoře z tlamy vytlačí. Když si křeček lícní torby řádně napěchuje, dosahují mu až k lopatkám.
Kořínky rostlin si do skladu potravin nosí v předních tlapkách. Obvykle si nashromáždí kolem patnácti až třiceti kilogramů potravy, ale může to být i podstatně více. V jedné křeččí zásobárně se našlo šedesát kilogramů potravy, podle některých zpráv se našly i devadesátikilogramové zásoby.
Křeček polní původně žil jen ve východní Evropě a v západní Asii. Postupně se rozšířil na východ až k Altaji a k řece Jeniseji, směrem na západ až do Nizozemska a Belgie. V Česku žijí křečci na celém území, ale jen ostrůvkovitě a stále jich ubývá.
Křečci jsou velmi plodní. Během jara a léta může samička přivést na svět mláďata dvakrát až třikrát. Březost trvá jen šestnáct dní, pak se rodí čtyři až dvacet zcela holých mláďat. Mají hmotnost od jednoho do čtyř gramů, ale jsou velmi životaschopná a už v prvním týdnu se začínají živit trávou. Ve dvou týdnech prohlédnou a narůstá jim hustá srst. Samičky dospívají ve dvou a půl měsících, takže jsou-li z prvního vrhu, na podzim už mívají vlastní mladé.
Zbarvení je netypické, na břiše černé, na hřbetě světlejší, obvykle žlutohnědé. Ojediněle jsou i celí černí jedinci.
Křeček polní patří k nejprozkoumanějším druhům zvířat. První vědecká zpráva o něm byla publikována v roce 1774.
KŘEČEK ZLATÝ
V přírodě si křeček zlatý
hloubí hluboké nory.V roli domácího mazlíčka je už přes sedmdesát let, ale během mnoha generací v zajetí neztratil nic ze svých přírodních instinktů. Roztomilé zvířátko s lesklýma černýma očima, které neustále očichává okolí, si rychle získává sympatie dětí i dospělých.
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) pochází ze syrských stepí a poprvé byl vědecky popsán v roce 1839. Dalších sto let se o něj nikdo nezajímal a několik exemplářů leželo nepovšimnuto v lihu v muzeích v Bejrútu a Londýně. V roce 1930 našel zoolog Israel Aharoni ve stepi nedaleko syrského města Aleppo křeččí doupě a vybral z něj samičku a mláďata. Právě tato mláďata se stala základem chovu, z něhož pocházejí miliony zlatých křečků chovaných dnes v nesčetných domácnostech po celém světě.
Domácí křečkové zlatí si i po desítkách let v zajetí uchovali mnoho ze svého přírodního způsobu života. Ukázal to nedávný pokus německých manželů z Freiburgu, při kterém několik měsíců sledovali jejich spontánní projevy v podzemních chodbách věrně napodobujících stepní prostředí Sýrie. Stejně jako v přírodě si křečkové bez váhání začali budovat podzemní spižírny, které plnili ukořistěnými zásobami, utkávali se v zápasech o vedoucí pozice, pářili se, budovali hnízda a přiváděli na svět potomstvo.
Vztah obou pohlaví stejně jako u křečka polního není bez problémů. Často dochází k potyčkám a pouze v době páření se obě strany jakž takž snášejí. Situace, kdy samička dává za vyučenou samečkovi, není rozhodně výjimečná.
Za rok má jedna samice křečka zlatého v průměru dvaatřicet mláďat. V přírodě je křeček zlatý neustále ve střehu. V původním stepním prostředí na něj číhá nebezpečí v podobě šakalů, dravců i hadů. Syrští zemědělci tvrdí, že je to polní škůdce, a snaží se ho likvidovat všemi prostředky včetně jedů.
KŘEČÍCI
K dalším asijským představitelům křečků patří křečík myší (Cricetus migratorius), který se podobá naší myši domácí, ale má osrstěný ocásek se štětičkou na konci. Obývá horské oblasti Střední Asie, Turecka a Zakavkazí. Živí se semeny a plody.
Severní Čína, Mongolsko a Sibiř jsou domovem křečíka džungarského (Phodopus sungorus), který podobně jako křeček zlatý patří k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je jedním z nejmenších členů křeččí rodiny. Dorůstá délky šest až deset centimetrů a dosahuje hmotnosti dva až čtyři dekagramy. Divoce žijící křečík džungarský miluje pelyňkové stepi a suché travnaté oblasti až duny.
Živí se semeny a jinými částmi rostlin. Také on si dělá zásoby na zimu, které přenáší v lícních torbách. V zimě neupadá do zimního spánku, ale jen do stavu strnulosti, v němž se snižuje látková výměna. Je velmi čistotný, mnoho času věnuje péči o srst.
ZÁPADNÍ POLOKOULE
Na americkém kontinentě je hlavním představitelem křečků křeček rýžový (Oryzomys palustris). Je podstatně menší než křeček polní, dorůstá délky kolem třinácti centimetrů a váží čtyři až osm dekagramů. Má měkkou krátkou srst na břiše světlou, na hřbetě šedohnědou a dlouhý sporadicky osrstěný ocas. Jméno si vysloužil tím, že občas navštěvuje rýžová pole, není to však pro něj typické. Žije v bažinatých oblastech od jihu USA až po Argentinu a Chile. Říká se mu také rýžová krysa, protože se zevnějškem skutečně kryse podobá.
Je vynikající plavec a umí se i dobře potápět. Hustá srst ho chrání před prochladnutím a navíc má dobré vztlakové vlastnosti. Jakmile křeček přestane ve vodě zadníma nohama pádlovat, vynáší ho srst k hladině.
Křeček rýžový se kromě rostlinné potravy živí i kraby, hmyzem, měkkýši a také mláďaty a vejci ptáků.
Na rozdíl od křečka polního si křeček rýžový zakládá kulovité hnízdo vždy na pevné zemi v hustém porostu, ne pod zemí. Rozmnožuje se po celý rok, každoročně má samice několik vrhů. Dospívá pohlavně ještě dřív než křeček polní. Už ve dvou měsících může mít samička mláďata. Hlavními nepřáteli křečka rýžového jsou dravci - zejména sova pálená a moták pilich.
Ve vysokohorských oblastech Jižní Ameriky až do výšky 5000 metrů nad mořem žijí křečci rodu Phyllotis. Jejich základním znakem jsou dlouhé uši a krásný hedvábný kožíšek, pro který je lidé intenzivně loví.
KŘEČEK BAVLNÍKOVÝ
Od Virginie na jih až po Floridu žije v travnaté a křovinaté krajině křeček bavlníkový (Sigmodon hispidus). Má dlouhou hrubou srst na hřbetě černohnědou, na břiše bělavou až šedou. Hnízda si staví na povrchu nebo si buduje jen mělké nory. Je jedním z nejplodnějších savců na naší planetě. Mláďata se rodí už osrstěná a druhý den vidí. Pohlavně dospívají v šesti týdnech, takže už v prvním roce života mívá samička až devět vrhů, v každém pět až šest mláďat.
KŘEČEK HUŇATOOCASÝ
Křeček huňatoocasý
si rád buduje doupě
ve skalách.Na rozdíl od většiny křečků a křečíků žije křeček huňatoocasý (Neotoma cinerea) v jehličnatých lesích a skalnatých krajinách. Hnízdo si v jehličnatých porostech staví až patnáct metrů nad zemí, ve skalnatém terénu ve skalních puklinách.
Je velký asi jako potkan. Dosahuje hmotnosti kolem půl kilogramu a délky asi pětadvacet centimetrů. Ocas má huňatý jako veverka, ale bočně zploštělý. Břicho má světlé, hřbet šedý až černý. Žije v Severní Americe od západní Kanady, přes západ USA až po Nové Mexiko.

KŘEČKOVITÍ (Cricetidae)
Patří do řádu hlodavců (Rodentia), kterých je na naší planetě na 7000 druhů, tedy nejpočetnější druh savců na Zemi. Navíc je pravděpodobné, že všechny druhy hlodavců dosud neznáme.
Hlodavci nemají špičáky, zato mají typické dlátovité řezáky bez kořenů, v každé čelisti jeden pár.
Patří sem například čeledi myšovití, myšivkovití, hrabošovití, plchovití, křečkovití, bobrovití, veverkovití, šupinatkovití, morčatovití, osmákovití, dikobrazovití, urzonovití, kapybarovití, tarbíkovití, slepcovití a další

morčátka

22. dubna 2010 v 9:08 | monty

O morčatech

Původ

Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název "guinea pig" - tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.
Literatura:
Michael Mettler: Morče - původ, péče, ošetřování. Art Area, Bratislava, 1997.
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions, Čestlice, 1999.

Základní biologické hodnoty

  • Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g
  • Hmotnost při narození: 50 -120 g
  • Hmotnost při odstavu: 200 - 250 g
  • Věk při odstavu: 3 - 5 týdnů (podle váhy)
  • Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
  • Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
  • Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
  • Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů.
    Samičku je možno poprvé připustit v době, kdy dosáhne váhy 500 g. První porod by měl proběhnout do desátého až dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
  • Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
  • Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní (mě osobně při sledování tří spolubydlících morčic po dobu jednoho roku vycházel průměr na 19 dní ;-))
  • Doba říje: 6 - 15 hodin
  • Doba březosti: 63 - 72 dní
  • Počet mláďat: 2 - 4(6)
  • Doba kojení: 3 - 5 týdnů
  • Použití v chovu: samec 5 let, samice (4 - 5 let) 3 - 4 roky
    (podle zkušeností aktivních chovatelů morčat opravila Jája, 7.2.2009)
  • Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
  • Dechová frekvence: 69 - 104 /min
  • Tepová frekvence: 226 - 400 /min
  • Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.)

Upraveno podle:
Prof. MVDr. Jaroslav Konrád, DrSc., MVDr. Richard Bondy, CSc.: Choroby malých zvířat IV. Nemoci koček a laboratorních zvířat. SPN Praha, Vysoká škola veterinární v Brně, 1985.

Bude hooodně článků.

22. dubna 2010 v 9:04 | monty
Odneska do neděle možná i dýl budu hodně přidávat články, protože jsem si vyvrkla kotník a nemůžu nic.......jen ležet. Dneska už jsem zkoušela chodit, jde to, ale bolí to...a občas fakt hodně:o(
Jdu vám najít nějaký článek o křečících a pak o králíčcích a pejscích a morčátkách.

Profil zvířátek

21. dubna 2010 v 15:34 | monty
Můžete si tam udělat se svým zvířátkem profil.

 Amálky profil: Tady
Rozárky:Tady
Ketušky:Tady

Kdo chce, může mi tam hlásnot....předem všem děkujuu....:o)

Konec zápisu SBéček!!!

20. dubna 2010 v 22:22 | monty
Zapsali se:

Mažu:
mišula

Doufám, že jsem na nikoho nezapoměla, kdyžtak mi písněte.

info o zvířátkách

19. dubna 2010 v 10:48 | monty

Pro zájem o info mých prcků, vám sem dávám článek.


Rozárka: V poho:o) ale má falešnou březost(nosí si hračky a kňučí). A nakonci dubna půjde na očkování proti vzteklině.


Ketuška:Je už dobrá, docela už se probrala, ale holé místa po tělíčku má stejně......:o(

Amálka: Moje zlato:o) už se naučila přiběhnout na jméno....
             A líbí se jí na balkoně na sluníčku.


Rybičky: Pořád stejný....... učí si hrát na schovku, protože maj tu vodu docela dost špinavou.....budu jim muset vyčistit:o))
i,iuu,
íáý.

afnm,
jze

zápis SB

15. dubna 2010 v 14:56 | monty
Soutěž se ruší..... do těď se nikdo nepřihlásil.
A je třídění SBéček, protože se mi čím dál tím víc zdá, že sem nikdo nechodí.....jeden za 4 dny je fakt blbý.....

Máte čas se zapsat do 20.4. 2010
kdo se nezapíše mažu!!!!

žn

Soutěž!!!!!!!

11. dubna 2010 v 20:34 | monty
Přihlaš i ty své zvířátko!  Pošli mi  1) fotku zvířátka
                                                     2) jméno zvířátka
                                                     3) co má rád
                                                     4) a kolik mu je


Bude se hlasovat a to nejlepší zvířátko dostane diplomek a jeho blog bude napsaný na mém.


Tak posííílej te do 14.4. 2010



Křeček

Amálka a Velikonoce

5. dubna 2010 v 15:37 | monty
tdj
ižč
tdj
wr
tdj
d
xc

Amálka a Ketuškaa nehezký nález....

4. dubna 2010 v 20:25 | monty
Dneska jsem se šla ráno projít s Rozárkou k hrobečku Báry(můj bejvalí křečík) a bylo to všude rozryté od krtků....... Ale to bych ještě tak nějak zvládla, ale potom jsem si všimla něčeho bílého, tak jsem se šla kouknout blíž a s klacíkem jsem do toho strčila... A byla to lebka s kouskem páteře, s velikostí asi křečíka... Bylo mi hrozně, chtělo se mi zvracet, brečet a křičet... Ale už s tim asi nic neudělám... Nastrkala jsem to do té díry a nohou zakopala... A už opravdu nikdy tam nepůjdu dát žádné zvířátko, nerada bych zažila něco takového znova.








Jsem se večer nudila, tak jsem si pustila Amálku a Ketušku a fotila je. A tady máte ty nejlepší:
re
ižč
ižč
d
re

Nehezký nález....

4. dubna 2010 v 12:49 | monty
Dneska jsem se šla ráno projít s Rozárkou k hrobečku Báry(můj bejvalí křečík) a bylo to všude rozryté od krtků....... Ale to bych ještě tak nějak zvládla, ale potom jsem si všimla něčeho bílého, tak jsem se šla kouknout blíž a s klacíkem jsem do toho strčila... A byla to lebka s kouskem páteře, s velikostí asi křečíka... Bylo mi hrozně, chtělo se mi zvracet, brečet a křičet... Ale už s tim asi nic neudělám... Nastrkala jsem to do té díry a nohou zakopala... A už opravdu nikdy tam nepůjdu dát žádné zvířátko, nerada bych zažila něco takového znova.