Leden 2009

Křeček Džungarský2

13. ledna 2009 v 17:22 | monty

anketka

12. ledna 2009 v 15:08 | monty
Klik!

fotosoutěž-fotky

10. ledna 2009 v 21:37 | monty
ČIKY 1.)Čiky je tak trochu lenoch, ale když mu dám možnost útéct - bleskurychle toho využije. Dřív poslouchal - ale čím dál víc se mu nechce poslouchat. Je velmi vynalézaví a mlsný.

3 rok
Kčečík džungarský

Chutná mu vše ale nejvíce asi sušení červi pro želvy - ty přímo zbožňuje





MAXÍK2.) Takže Maxík je mazlivej, rád běhá v kolotoči a po kleci.
3.) 2 roky
4. )křečík džungarský
5. )Skoro všecko, ale nejvíc asi semínka, křeččí sušenky, tyčinku do klece a ovocné polštářky.


KETUŠKA 2.)Je mazlivý, slyší na zavolání jménem,hodný a ochočený
3.)půl roku
4.)Křečík Džungarský
5.)vitamínky, semínka a ovocný jogurt



fotosoutěž

10. ledna 2009 v 16:15 | monty
Máme tady fotosoutěž!!!1.Pošli fotku svého křečka
2.Popiš jeho povahu.
3.Napiš, kolik mu je.
4.Co je to za druh křečka.
5.Co má rád jako pochoutku.

Pošli mi to na E-mail: monty97@seznam.cz

Já vás do té soutěže zařádím a bude se hlasovat, jaký křeček vyhraje.Ten křeček, který v nějakém kole nedostane bod, nebo bude mít ze všec nejmíň, tak ten vypadává.
Své fotky křečků zasílejte na E-mail do 10. února. Do 12 února vás dám na blog a už se bude soutěžit.


monty

Můj křeček-Ketuška

10. ledna 2009 v 16:04 | monty











Obrázky křečíků

10. ledna 2009 v 14:33 | monty

Pověry,nepravdy a dotazy o křečících Roborovských

10. ledna 2009 v 14:25 | monty
Pověry, nepravdy a dotazy:
Křeček který žije běžně v poušti nepotřebuje vodu.
- Základní věc, kterou tento křečík potřebuje je právě voda. Už po jednom dni bez vody se u něj může projevit dehydratace a dalšího dne se již nemusí dožít. Vzhledem ke své velikosti mu stačí jen pár kapek čerstvé vody, ale těchto pár kapek je pro něj životně důležitých. I v případě, že denně dostává čerstvé ovoce a trávu, napáječka je nezbytnou výbavou.
- I v poušti padá večer rosa. Právě večer se křečíci probouzejí a jsou aktivní až když je chladno.

Nedají se ochočit a nejsou na mazlení.
- Opak je pravdou, ochočit se dají poměrně snadno, od přírody jsou nekousaví a na lidskou ruku si velice rychle zvyknou. Jsou velice malí a proto se spíše hodí pro dětskou ručku. Na jméno nepřiběhnou k noze a nebudou čekat na povel. Je ale možné je naučit, aby při zavolání vylezli z domečku, vyšplhali na nastavenou dlaň a nechali se hladit. Ale pozor, aby se nevylekali a neskočili z výšky na zem. Jsou totiž velice hbití.

Kdy začnou roboráčci poprvé vylézat z hnízda?
-Vylézat začnou asi za 2 týdny, až se jim začnou otevírat očíčka. Pak už se můžou opatrně hladit, nehrozí nebezpečí, že by je jejich maminka sežrala.

Jaká je povaha křečka Roborovského? Mám zkušenosti pouze se Zlatým křečkem.
-Křečík Roborovského ve srovnání s křečkem Zlatým je o dost menší, živější a hodnější. Má velice mírnou povahu, nikdy nekouše, ve většině případů se dá chovat ve velkých skupinách(neni podmínkou). Jsou velice živý a akční, většina bez váhání dokáže skočit z dlaně na zem bez ohledu na výšku pádu. Je třeba s tim počítat, aby si křeček neublížil. Ochočit se dá, když na svoje křečíky zavolám, tak vylezou z doupátek a přídou, někteří i sami ochotně vlezou na ruku a vklidu na ni sedí(i delší dobu). To už záleží na tom, jak sou ochočení. Na hlazení moc nejsou(ale dá se), sou spíš na běhání. Nikdy žádný roboráček nemá špatnou náladu, takže se nemůže stát, že by byl zlý nebo někoho kousl. Pokud utečou, tak ani nic nezničí (sou dost malý) a kabely nekoušou.


Křeček Džungarský

10. ledna 2009 v 14:20 | monty
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře.
Křečík džungarský (džungarák) má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Ocásek je maličký, cca 1cm.
Křečíci ovšem žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska.
Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně ti stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička popáření rodí 6-10 mladých. Pohlavní dospělosti křeček dosahuje kolem třetího měsíce. Pokud je křečík zvyklý sám ( např. půl roku ) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou ( zezačátku se budou rvát o domeček/ky a potom o další věci jako je žrádlo atd. ).
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen, anebo ořechů, protože tyto semena obsahují větší množství tuku.
Pro křečíka je vhodné akvárium nebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky anebo vyšší akvária, protože křečík dokáže z nižšího akvária utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by měl mít pokryté pilinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochou sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu.
Také by měl mít kolečko na běhání, misku s jídlem, napájedlo, kousek (nejedovatého!) dřeva na hryzání a nejlépe nějaké prolízačky na hraní (rulička od toaletního papíru).